Poslední semestry mi daly zabrat tak, že jsem nestíhala nejen blogování, ale také svůj osobní život. Na pár míst jsme se s Danem přesto podívali. Jedním z nich byl Mikulov. Líbil se nám tolik, že jsme ho zařadili na imaginární (a dlouhý) seznam, kde jednou chceme bydlet.

Za chvíli končí semestr a já nedočkavě vyhlížím chvilku, kdy se budu moct znova nadechnout. Jestliže jsem měla někdy pocit, že je škola náročná, poslední dva semestry předčily všechno. Několik desítek odevzdaných prací, pár vrácených na přepracování, pár stovek přečtených stran odborného anglického textu a jeden velký chaos v hlavě. Chvilky, kdy bylo náročné i ráno vstát z postele a večery kdy mě překvapovalo, že nohy trefí domu, aniž by je musel můj mozek navigovat. A hlavně jedno velký překvapení, že studium může být tak vyčerpávající. Může, nejen já, ale i moji spolužáci jsou toho důkazem.