Jsem sova. Brzká vstávání jsem nikdy neměla v lásce. Ráno většinou nestíhám, nechce se mi vylézat z postele a potom snídám v poklusu. Líčení do práce už jsem dávno vzdala a na sebe beru většinou to, co mi jako první padne pod ruku. Víkendové rána si ale s manželem užít umíme. Vstáváme kdy chceme a pak si doma děláme brunche. Někdy slané, jindy na sladko. 

Lockdownové dny znamenají čas na vzpomínání. Já se tenhle rok nejraději vracím zpátky k naší svatbě. Den, který překoná asi jen máloco. A tak s vámi dneska sdílím ještě jednu várku fotek, poslední. Tím bych tuhle svatební minisérii uzavřela. :)

Na nějakou dobu jakoby se zastavil čas. Měsíce plynuly a v ulicích stále chlad. Ten prostupoval i do našich životů. Pomalu se vytrácela radost, plamínky slábly. Tahle zima byla mnohem delší, studenější, bolavější. A my se nemohli dočkat jara. Až snad konečně! Kéž by jarní sluníčko znovu přineslo do našich životů teplo. Však každá zima má svůj konec a po ní přichází nová síla...

Sice už je půlka ledna, ale dneska se pomocí fotek vracím zpátky k prosinci. Době, kdy byly ještě otevřené kavárny, peklo se cukroví a těšili jsme se na Štědrý den. Letošní Vánoce byly jiné než vždycky a já jen doufám, že ty příští už zase prožijeme se všemi, které máme rádi. 

My jsme si ale přes to všechno letošní Vánoce užili, poprvé spolu. Založili jsme novou tradici a každý rok si koupíme jednu baňku na stromeček. Máte nějaké speciální tradice i vy? :)