Naše svatba

by - 12 dubna


Lockdownové dny znamenají čas na vzpomínání. Já se tenhle rok nejraději vracím zpátky k naší svatbě. Den, který překoná asi jen máloco. A tak s vámi dneska sdílím ještě jednu várku fotek, poslední. Tím bych tuhle svatební minisérii uzavřela. :)

.......

Je večer. Zítra se budeme brát. Stojíme proti sobě a předáváme si naše dopisy. Je mi úplně jedno, že na nás ostatní koukají, zpětně mi pak řeknou, že i je tahle chvíle dojímala. Chvilku se objímáme a přichází loučení. Naposledy se vidíme jako svobodní. Já pak jedu s rodiči a dvěma nejlepšími kamarádkami na místo, kde jsem trávila dětství a ty zůstáváš na statku. Možná proto, že jsme se špatně domluvili, nebo proto, že jsem tak nedočkavá, otevírám dopis hned jak dojedeme. Po přečtení "Dobré ráno, nevěsto" mi dochází, že jsem si ho měla nechat na ráno. Nevadí. Ráno si ho přečtu znova, ještě několikrát. 

...

Od začátku jsem věděla, že chci obřad později, abych nemusela brzo vstávat a ráno spěchat. Hodiny ale ukazují čtvrtou a já ne a ne znovu zabrat. Vzdávám to a vstávám. Když se probudí většina, střídáme se v koupelně a pak přestane téct voda. Vlasy jsem si umýt stihla, zuby si zvládneme vyčistit vodou ze studánky. Mamka k snídani nese svatební koláčky, které pro nás schovala. S holkama si připijeme domácí slivovicí, kterou jsem na svatbu dostala od moravských kamarádů a jdu se chystat. Vybírám místo, kam bych opřela zrcadlo a měla dobré světlo. Kadeřnici a vizážistku jsem od začátku odmítala, ale že budu ve svatební den česat ještě někoho dalšího kromě sebe, tomu jsem nevěřila. Času máme i tak dost a stíháme i houpačky. Pak konečně do svatebních šatů. Když mi mamka půjčuje svůj prstýnek se slovy "doufám, že budeš stejně šťastná jako já," brečíme všechny. Otřít slzy, narychlo zkrátit závoj, u kterého si stále nejsem jistá, jestli ho chci nebo ne a nasedáme do auta. Po cestě hraje písnička Křídla. Já ji nevnímám. To až v odpoledních hodinách, kdy mi ji Majda nechá znovu pustit ji si s tímhle dnem spojím.

...

Rychle hledáme fotografa a prosíme ho o poslední společnou svobodnou fotku. Já a moje Majdy. Pak se s nimi objímám. Teď a v průběhu dne znovu ještě několikrát. Taťka vytahuje svůj velký látkový kapesník, který mu ladí ke kravatě. "Mamka mi dala tenhle velkej, ale do něho přece nemůžu utírat slzy," postěžuje si. Tak společně krademe papírovej z odložené kabelky mojí svědkyně. Majdi, odpusť! 

...

Chvíle, kterou znám z filmů a tisíce videí. Taťka mě vede k oltáři. Myslím na to, abych byla narovnaná, kytku měla ve správné výšce, jak mě to před chvilku paní učila. Nepřichází velká nervozita, pocit přelomu ani konec jedné éry. Koukáme se na sebe a je všechno tak, jak má být. Cítím klid a jistotu, že s tebou chci být navždycky. Tahle chvíle jako by nebyla ničím zvláštní a byla tou největší věcí zároveň. Házím za hlavu všechny problémy ostatních, tuhle chvíli si nenechám nikým vzít. Taťka ti dle pokynů potřásá rukou. V duchu se usmívám. Je tak roztomile nervózní, aby nic nepokazil, že zapomíná na rozloučení s nevěstou a štráduje si to na své místo. Já tě objímám a moje rtěnka se obtiskává na tvou čistě bílou košili. Ta rtěnka, kterou jsem tak pečlivě vybírala, aby se neobtiskla. Stačí ji jen jednou lehce otřít do ubrousku a pak je vše v pořádku. Jenže já na to jednou zapomněla. A tak tě budou všichni při gratulacích upozorňovat, že máš špinavý límeček.

...

Střídavě se směju a brečím dojetím. Kytka, která je asi dvakrát tak velká, než jsem si představovala, mě táhne k zemi a já občas pouštím tvou ruku, abych si tu druhou mohla vyklepat. Proslov vytvořený na míru a nádherné prostory Valdštejnské lodžie dodávají této chvilce dokonalost. "Ano." Snažím se ho vyslovit tak akorát nahlas a zřetelně. Pak chvilku bojuju s prstýnkem. Ani krém nepomohl, ale svědci na něj mysleli. Svědci totiž mysleli na všechno, bez nich by tenhle den nebyl. Konečně se můžeme políbit. Poprvé jako manželé. A je nám opět jedno, že na nás všichni koukají. Až když oddávající řekne, že jsme splnili všechny náležitosti k sňatku a chybí již jen podpis, začne nám to docházet, jak se později shodneme. Jsme svoji! Přicházejí gratulace a mně nejvíce dostávají ty beze slov. Pevné objetí a pohledy plné dojetí.

...

Celý zbytek dne tak nějak hezky plyne. Nevnímám čas, jen si užívám ten pocit. Být ženou svého muže. Neseš mě přes práh, krájíme dort, tančíme, zvedáme střevíce a bavíme se. Všichni vypadají spokojeně a pokud ne, tak to nevím. Snad ještě nikdy jsem tě neviděla takhle pařit. Tvoji radost si chci pamatovat napořád. Pořád mě zvedáš a točíš se se mnou. Pak se já točím se svými šaty. Jsou totiž tancovací a děsně skvělý. Jako tenhle den. Svědci nám dávají společný svatební dar. Video od všech, kteří tu jsou i těch, kteří kvůli situaci přijít nemohli. Znova nevím, jestli se smát nebo brečet dojetím. A tak jen děkuji, že jste!

...

Po tom, co vyměním lodičky za baleríny a baleríny za bosé nohy, náš svatební den pomalu končí. Jsou čtyři ráno a já koukám na tvou ruku. Leskne se na ní zlatý prstýnek. Svoji jsme byli už dávno, ale teď je to všechno ještě o trochu víc.












Zatímco většinu článků píšu na blog pro vás, tenhle ten je hlavně pro mě. A pro vás všechny jedno velké díky! 


Vám, rodičové, za všechno. Že jste nás v tom nechali a nic nebyl problém. Za to, že tenhle den mohl být podle nás... 

Taky tobě, ségra, že si místo učení skládala nekonečně moc jeřábů a pak si mi pomohla to místo udělat jako z fotek. Za to ti odpustím i tu zapomenutou krabičku!

A mojí babi, která ještě noc před vymýšlela, jak vyřešit problém se závojem. A když jsem se ji přišla omluvit za svou protivnost, dělala, že neví, o čem mluvím. 

Dědovi, že s taťkou zachránil pivo...

Mým holkám, za nejlepší rozlučku a pomoc vždycky, když jsem potřebovala. Budu vám to vracet, slibuju.

Vám, naši nejlepší svědkové, i díky vám tenhle den byl...

Taky tobě, moje švagrová, že jsi kromě božího sweet baru uvařila pro všechny oběd a ještě rozdávala radost. I tobě švagře, nejen za tu kýtu!

Vám všem. A hlavně tobě, můj milovaný muži. Díky, že jsme! <3 



Charlotta

Možná vás bude zajímat

4 reakcí

  1. Svatební fotografie mají vždy takové kouzlo.. ♥ Jsou moc hezké hlavně si měla moc nádherné šaty.. v jednoduchosti je zkrátka krása. :) Věřím, že sis svůj svatební den pořádně užila a určitě ano když jsem četla, že ještě ve 4 ráno jste si svoji svatbu užívali. to je správný. ♥

    OdpovědětSmazat
  2. Moc krásné fotky a je milé, jak hezky na to vzpomínáš.
    Já jsem ale asi jediná, koho svatba nijak neláká :D

    OdpovědětSmazat
  3. Koukám, že svatbu jste měli opravdu kouzelnou! Nádherné fotky, které budou jednou skvělou památkou - gratuluji! :))

    OdpovědětSmazat
  4. To je hezké si takto před svatbou napsat dopis. :) Ani nevím, jestli se to tak dělá :)
    Máte krásné fotky... podle fotek to byla krásná, přirozená/ přírodní fotka... podle tvých šatů a kytice :) Moc Vám to sluší :)
    Můj přítel říká, že teď za covidu není vhodná doba se brát, přitom jeho kamarád bude mít teď svatbu. Taky si asi myslí, že na to není moc peněz.. ale pokud se mají dva rádi, možná na tom tak nezáleží, ale vím, že to chce mít pěkné a mít na co vzpomínat. Důležité je, že se máme rádi a pomáháme si :)

    Měj se hezky :)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za váš komentář! :)